Publikováno:

Když hovoříme o ochraně buněk před oxidační zátěží, často se soustředíme na antioxidanty přijímané zvenčí. Lidský organismus však disponuje vlastním, velmi sofistikovaným systémem ochrany. Jednou z jeho klíčových molekul je glutathion – přirozeně se vyskytující nitrobuněčný antioxidant, který si naše tělo dokáže samo vytvářet. A právě zde začíná zajímavý biologický příběh. Glutathion, NAC a sulforafan totiž nepředstavují tři verze téhož antioxidantu. Každý z nich vstupuje do buněčné ochrany jiným způsobem.
Glutathion je tripeptid tvořený třemi aminokyselinami – glutamátem, cysteinem a glycinem. V buňkách se podílí na udržování redoxní rovnováhy a spolupracuje s enzymovými systémy, které pomáhají zvládat reaktivní formy kyslíku.
Důležité přitom je, že glutathion není látka, kterou musí organismus získávat pouze zvenčí. Dokáže si ho syntetizovat sám. Pro tuto syntézu však potřebuje vhodné stavební látky a jednou z nejdůležitějších je cystein. Jeho dostupnost proto může ovlivňovat schopnost organismu vytvářet vlastní glutathion.

N-acetylcystein, známý jako NAC, je derivát aminokyseliny cysteinu. Právě schopnost poskytovat organismu cystein je jedním z důvodů, proč je NAC tak zajímavý z pohledu glutathionového systému.
Zjednodušeně řečeno: NAC není glutathion. Poskytuje však organismu prekurzor, který může využít při jeho vlastní syntéze.
To je podstatný rozdíl oproti jednoduchému konceptu „dodáme antioxidant“. V tomto případě pracujeme i s přirozenou schopností organismu vytvářet si vlastní ochranné molekuly.
Sulforafan vstupuje do tohoto příběhu zcela jiným mechanismem. Jde o bioaktivní látku ze skupiny izothiokyanátů, přirozeně spojenou zejména s brokolicí a dalšími brukvovitými rostlinami.
Sulforafan patří mezi intenzivně zkoumané aktivátory signální dráhy KEAP1–NRF2. Nrf2 je významný regulátor exprese řady genů zapojených do antioxidační a cytoprotektivní odpovědi organismu. Po jeho aktivaci může buňka zvýšit expresi několika vlastních ochranných enzymů.
A právě toto považuji na sulforafanu za mimořádně zajímavé: nejde pouze o dodání další antioxidační molekuly. Jde o ovlivnění regulačního mechanismu vlastní buněčné odpovědi.
Když se na ně podíváme společně, vzniká velmi zajímavá biologická logika. Sulforafan působí na regulační mechanismy buněčné ochrany, NAC poskytuje cystein využitelný při endogenní syntéze glutathionu a samotný glutathion je součástí nitrobuněčného antioxidačního systému.
Nejsou to tedy tři stejné látky nahromaděné v jedné formulaci. Každá vstupuje do systému na jiném místě.
Právě na tomto principu je postaven i nový GLUTATHION + Sulforafan EXTRA. Formule spojuje BroccoRaphanin® s myrozinázou, NAC a S-acetyl-glutathion a doplňuje je o vitamin C, vitamin B2 a selen.
Význam posledních tří látek není pouze technologický. Vitamin C, riboflavin a selen přispívají k ochraně buněk před oxidačním stresem; riboflavin zároveň přispívá k normálnímu energetickému metabolismu.

Oxidační stres je přirozenou součástí lidské biologie a reaktivní formy kyslíku samy o sobě nejsou pouze „nepřítelem“. Mají i důležité fyziologické a signální funkce. Rozhodující je rovnováha mezi jejich tvorbou a schopností organismu udržovat redoxní homeostázu.
Proto se mi na tomto přístupu líbí zejména to, že nestojí na zjednodušené představě „čím více antioxidantů, tím lépe“. Spojuje rozdílné biologické principy – regulační aktivaci, podporu endogenní syntézy a samotný glutathionový systém.
To je podle mě modernější způsob, jak přemýšlet o podpoře přirozené buněčné ochrany.
Sulforafan – buněčná aktivace. NAC – podpora endogenní syntézy. Glutathion – nitrobuněčná antioxidační ochrana.
Ne jedna „zázračná“ molekula, ale systém postavený na tom, jak přirozená buněčná ochrana v organismu skutečně funguje.
MUDr. Renáta Lenártová, PhD., MSc, lékařka a klinická biochemička





