Husí kůže je běžná reakce našeho organismu, které si většinou všimneme v situacích, kdy je nám zima, něco nás vystraší nebo nás zasáhne silný emocionální zážitek. Na pokožce se tehdy objeví drobné hrbolky a chloupky se postaví. Na první pohled může působit jako úplně zbytečná reakce. Ve skutečnosti však jde o automatickou reakci nervového systému, která má svůj původ v evoluci. Domnívám se, že husí kůže je dobrým příkladem toho, jak si lidské tělo zachovalo mechanismy, které byly kdysi pro přežití mnohem důležitější než dnes.
Husí kůže vzniká v důsledku stažení drobných svalů, které se nacházejí u vlasových folikulů. Tyto svaly se nazývají vzpřimovače chlupů. Když se aktivuje sympatický nervový systém, tyto malé svaly se stáhnou a chloupky se postaví. Současně se pokožka v okolí vlasových folikulů mírně vyzdvihne, čímž vzniká typický vzhled drobných hrbolků. Konstatuji tedy, že husí kůže nevzniká přímo v kůži, ale je výsledkem reakce nervového systému na určitý podnět.
Nejčastěji si husí kůži spojujeme s chladem. Když teplota okolního prostředí klesne, organismus se snaží omezit ztráty tepla a udržet stabilní vnitřní teplotu. Vzpřímení chlupů mělo větší význam u našich předků, kteří měli podstatně hustší ochlupení než dnešní člověk. Vzpřímené chlupy vytvářely mezi pokožkou a vnějším prostředím vrstvu vzduchu, která mohla pomáhat izolovat tělo od chladu. U člověka je tento mechanismus dnes podstatně méně účinný. Přesto se nervový systém stále chová podle stejného biologického principu. Usuzuji proto, že husí kůže je určitým evolučním pozůstatkem, který v moderním lidském těle zůstal zachován.
Zajímavé je, že husí kůži nemusí vyvolat pouze chlad. Může se objevit také při strachu, napětí, vzrušení nebo silném emocionálním zážitku. V takových situacích organismus aktivuje sympatický nervový systém a uvolňuje zejména adrenalin. Tělo se dostává do stavu zvýšené připravenosti, který známe jako reakci „boj nebo útěk“. Srdeční frekvence se může zvýšit, svaly dostávají více krve a pozornost se soustředí na potenciální hrozbu. Husí kůže je jedním z viditelných projevů této reakce.
Některé situace vyvolávají husí kůži i přesto, že nám není zima a nehrozí nám žádné nebezpečí. Může jít například o poslech oblíbené hudby, setkání s blízkým člověkem nebo silný umělecký zážitek. Výzkum publikovaný v časopise Nature Neuroscience ukázal, že intenzivní hudební zážitky jsou spojeny s aktivitou mozkových oblastí souvisejících s odměnou a emocemi¹.
Husí kůži vnímám jako zajímavý příklad propojení mezi psychikou a tělesnými reakcemi. To, co prožíváme emocionálně, se totiž může projevit velmi konkrétním způsobem i na povrchu našeho těla.
Z evolučního hlediska měla tato reakce pravděpodobně větší význam v období, kdy bylo lidské tělo pokryto hustším ochlupením. U dnešního člověka je její praktický význam při regulaci tělesné teploty poměrně malý. To však neznamená, že jde o úplně zbytečný mechanismus. Stále nám ukazuje, jak rychle dokáže nervový systém reagovat na změnu okolního prostředí nebo na emocionální podnět. Usuzuji, že právě husí kůže je pěkným příkladem toho, že evoluce neodstraňuje všechny staré mechanismy, pokud nepředstavují významnou nevýhodu. Některé z nich jednoduše zůstávají součástí naší biologické výbavy.
Husí kůže je jednoduchý, ale velmi zajímavý projev fungování lidského těla. Vzniká díky spolupráci nervového systému, svalů a hormonální reakce a může být vyvolána chladem, stresem, strachem i silnými emocemi. Konstatuji, že přestože dnes už husí kůže člověku neposkytuje tak významný tepelný nebo obranný účinek jako kdysi, zůstává pozoruhodným příkladem evolučního mechanismu, který v našem těle přetrvává dodnes. Možná právě proto je zajímavé vnímat vlastní tělo nejen jako soubor orgánů, ale jako systém, který neustále reaguje na prostředí, emoce a podněty kolem nás.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Sympatický nervový systém – část autonomního nervového systému, která připravuje tělo na zátěž, stres nebo nebezpečí.
Autonomní nervový systém – systém, který řídí tělesné funkce, které neovládáme vědomě.
Evoluční mechanismus – vlastnost nebo reakce organismu, která vznikla a přetrvala v průběhu evoluce.
