
V posledních letech se stále častěji setkáváme s výzvami typu „24 hodin bez cukru“, „týden bez sladkostí“ nebo dokonce „měsíc bez cukru“. Takové experimenty bývají prezentovány jako rychlý způsob, jak „resetovat“ organismus, zlepšit energii nebo podpořit zdraví. Mnohá tvrzení však znějí dramatičtěji, než naznačují vědecké poznatky. Co se tedy ve skutečnosti děje v organismu, pokud se člověk na jeden den vyhne cukru? A je vůbec možné být 24 hodin úplně bez cukru?
Když lidé mluví o vyřazení cukru, obvykle tím myslí omezení přidaného cukru ze sladkostí, slazených nápojů, koláčů nebo cukrovinek. Z biologického hlediska je však situace složitější. Cukry se přirozeně nacházejí také v ovoci, zelenině, mléce či některých obilovinách. Navíc glukóza představuje jeden ze základních zdrojů energie pro lidský organismus. Proto ani během 24 hodin bez sladkostí tělo nezůstává „bez cukru“. Rozdíl spočívá v tom, že přestává přijímat významné množství rychle vstřebatelných jednoduchých cukrů.
Po posledním jídle obsahujícím cukr začne organismus zpracovávat přijaté živiny obvyklým způsobem. Hladina glukózy v krvi se postupně vrací do normálu a slinivka břišní upravuje tvorbu inzulínu podle aktuálních potřeb. U zdravého člověka se během prvních několika hodin neděje nic dramatického. Organismus totiž nefunguje na principu neustálého přísunu sladkostí. Energii získává také ze zásobních forem živin a z komplexních sacharidů přijatých v předchozích jídlech.
Během několika hodin bez příjmu potravy začíná tělo ve větší míře využívat zásoby glykogenu. Jde o zásobní formu glukózy uloženou především v játrech a svalech. Játra průběžně uvolňují glukózu do krevního oběhu, aby zajistila stabilní zásobování mozku, nervového systému a dalších tkání. Tento proces je přirozenou součástí metabolismu a probíhá každou noc během spánku. Podle poznatků publikovaných v časopise Cell Metabolism představuje jaterní glykogen důležitý krátkodobý zdroj energie, který pomáhá udržovat stabilní hladinu glukózy mezi jednotlivými jídly.¹
Během delšího období bez významného příjmu jednoduchých cukrů organismus stále dokáže udržovat hladinu glukózy v krvi v poměrně úzkém rozmezí. Pokud se zásoby jaterního glykogenu postupně snižují, tělo začíná ve větší míře využívat proces nazývaný glukoneogeneze. Při něm si organismus vytváří glukózu z jiných zdrojů, například z aminokyselin, laktátu nebo glycerolu. To znamená, že i po 24 hodinách bez sladkostí mozek stále dostává glukózu, kterou potřebuje pro svou činnost. Tělo si ji jednoduše zajišťuje jiným způsobem.
To závisí na jeho stravovacích návycích. Pokud někdo pravidelně konzumuje velké množství slazených nápojů, cukrovinek nebo dezertů, může během prvního dne pociťovat zvýšenou chuť na sladké. Nejde však o důkaz, že tělo „potřebuje cukr“, ale spíše o kombinaci naučeného chování, chutí a zažitých návyků. Podle přehledu publikovaného v časopise Neuroscience & Biobehavioral Reviews může pravidelná konzumace sladkých potravin ovlivňovat mechanismy odměňování v mozku, což může vést k silnější touze po jejich opakované konzumaci.² Někteří lidé mohou během prvních hodin pozorovat zvýšenou chuť na sladké, pocit hladu v časech, kdy běžně konzumují sladkosti, mírnou podrážděnost či subjektivní pocit nižší energie. Tyto pocity však nejsou univerzální a nemusí se objevit u každého.
Pojem detoxikace se v souvislosti s vyřazením cukru používá velmi často. Z vědeckého hlediska však toto tvrzení není správné. Lidský organismus disponuje vlastními mechanismy odstraňování odpadních látek prostřednictvím jater, ledvin, plic a trávicího systému. Samotné vyřazení cukru na jeden den nespouští speciální detoxikační proces. Podle odborníků publikujících v časopise Journal of Human Nutrition and Dietetics neexistují přesvědčivé důkazy, že krátkodobé „detoxikační diety“ urychlují odstraňování toxinů z organismu.³
Z krátkodobého hlediska se u většiny zdravých lidí neobjeví výrazné biologické změny. Jeden den bez sladkostí však může být užitečný z jiného důvodu. Pomáhá uvědomit si vlastní stravovací návyky. Mnoho lidí si až během takového experimentu všimne, jak často konzumují slazené nápoje, sladké pochutiny nebo potraviny s vysokým obsahem přidaného cukru. Z pohledu dlouhodobého zdraví je totiž mnohem důležitější pravidelné omezování nadměrného příjmu přidaného cukru než jednorázový 24hodinový experiment.
Během 24 hodin bez cukru se v organismu neodehrává žádný dramatický „reset“. Největší přínos jednoho dne bez cukru proto pravděpodobně nespočívá v okamžitých fyziologických změnách, ale v lepším uvědomění si vlastních stravovacích návyků. Právě ty totiž hrají pro zdraví významnější roli než jakýkoli krátkodobý experiment.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Glukóza – jednoduchý cukr, který představuje jeden z hlavních zdrojů energie pro buňky
Inzulín – hormon produkovaný slinivkou břišní, který pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi
Glykogen – zásobní forma glukózy ukládaná zejména v játrech a svalech
Glukoneogeneze – proces, při kterém si organismus vytváří glukózu z jiných látek





