Mudr. Zajíčkova: Onko Diagnózy mohou začít zánětem!

Chronická onkologická onemocnění z pohledu organického chemika

Když se řekne rakovina, většina z nás si představí genetickou mutaci, nekontrolované dělení buněk nebo nádor. Z pohledu organického chemika však vznik onkologického onemocnění vypadá trochu jinak. Je to dlouhodobý příběh chemických reakcí, poškození molekul, opravných mechanismů a komunikace mezi buňkami. A právě zde vzniká zajímavá otázka: může dlouhodobý zánět vytvořit prostředí, ve kterém se rakovina snáze rozvíjí? Odpověď není jednoduché ano nebo ne. Ne každý chronický zánět vede k rakovině a většina lidí s chronickým onemocněním rakovinu nedostane. Víme však, že dlouhodobý zánět mění prostředí tkáně, podporuje oxidační stres, může poškozovat DNA a zároveň nutí buňky opakovaně se obnovovat. Tato kombinace může za určitých okolností podpořit nádorovou transformaci.¹

Rakovina nezačíná jedinou událostí

Buňka je neustále aktivní chemický systém. DNA se kopíruje, bílkoviny vznikají a rozkládají se a poškozené struktury se opravují. Problém nastává tehdy, když se poškození opakovaně hromadí a opravné mechanismy ho nedokážou zcela zvládnout. Jedním z nejdůležitějších cílů je DNA. Reaktivní formy kyslíku a dusíku mohou měnit její báze, poškozovat strukturu nukleotidů a vytvářet chemické modifikace, které narušují správné kopírování genetické informace.²

Co dělá chronický zánět s buňkou?

Akutní zánět je přirozenou součástí obrany organismu. Pomáhá odstranit infekci nebo poškození a následně umožňuje tkáni zotavit se. Chronický zánět je však jiný. Poškození a oprava se opakují stále dokola. Aktivované imunitní buňky produkují cytokiny, ale také reaktivní formy kyslíku a dusíku. Ty mohou reagovat s vlastními molekulami organismu a poškozovat DNA, bílkoviny i lipidy.² Zánět však neznamená pouze poškození DNA. Pokud se tkáň opakovaně poškozuje, musí se intenzivněji obnovovat. Buňky se proto častěji dělí a každé dělení znamená další kopírování DNA – a tím i další příležitost ke vzniku chyby.

Střevo jako příklad

Velmi dobře to vidíme u zánětlivých onemocnění střev, jako jsou Crohnova choroba a ulcerózní kolitida. Dlouhodobý zánět poškozuje střevní sliznici a zároveň podporuje její neustálou regeneraci. V takovém prostředí může docházet k selekci buněk s určitými mutacemi a změnami v signálních drahách, které podporují rozvoj kolorektálního karcinomu.⁴ Nejde přitom pouze o samotný zánět. Mění se střevní bariéra, mikrobiom, metabolity mikroorganismů i komunikace mezi imunitními a epitelovými buňkami. Důležité tedy není pouze to, co se děje uvnitř buňky, ale také jaké prostředí kolem ní vzniká.

Hashimotova tyreoiditida je dalším zajímavým příkladem chronického autoimunitního zánětu. Imunitní systém dlouhodobě reaguje proti strukturám vlastní štítné žlázy. Tkáň je vystavena opakované imunitní aktivaci, poškození a reparaci. Dlouhodobá
imunitní aktivace může měnit mikroprostředí tkáně a v určitých situacích
může být spojena s vyšším onkologickým rizikem.⁶

Podobný princip můžeme pozorovat u chronické pankreatitidy. Opakované poškozování pankreatu, regenerace a zánětlivé změny vytvářejí prostředí spojené se zvýšeným rizikem pankreatického karcinomu. Riziko přitom souvisí i s délkou trvání onemocnění.⁷

Když se zánět setká s genetickou změnou

Ke vzniku nádoru většinou nestačí jediný mechanismus. Pokud buňka utrpí poškození, může ho opravit nebo může aktivovat apoptózu – přirozený proces odstranění poškozené buňky. Pokud však poškozená buňka přežije, dále se dělí a zároveň se nachází v prostředí bohatém na zánětlivé a růstové signály, může postupně získávat selekční výhodu. Některé zánětlivé signální dráhy podporují přežívání a proliferaci buněk a podílejí se také na změnách nádorového mikroprostředí.⁸

Z chemického pohledu můžeme celý proces zjednodušeně vnímat jako:

poškození molekul → nesprávná oprava → mutace → změněný metabolismus → zánětlivá signalizace → selekce odolnějších buněk.

Tento proces může trvat roky. Chronické onemocnění proto nemusí být přímou příčinou nádoru, ale může měnit podmínky, ve kterých buňky fungují.

Proč je důležitý čas?

Nádorová buňka není pouze geneticky změněná buňka. Má změněný metabolismus a způsob, jakým získává a využívá energii. I proto se rakovina zkoumá nejen z genetického, ale také metabolického pohledu.⁵ U chronického zánětu je důležitý právě čas. Čím déle probíhá poškozování a regenerace tkáně, tím více opakovaných cyklů poškození, dělení a opravy buněk proběhne. Výzkum ukazuje, že chronický zánět může podporovat oxidační a nitrosační stres, poškození DNA a změny mechanismů její opravy.² ³ Neznamená to, že každý chronický zánět skončí nádorovým onemocněním. Znamená to však, že dlouhodobě poškozovaná tkáň může být biologicky odlišná od zdravé tkáně. Proto má smysl chronický zánět nepodceňovat a při dlouhodobém zánětlivém nebo autoimunitním onemocnění spolupracovat s lékařem na jeho dobré kontrole.

Co můžeme pro buňky udělat?

Z pohledu prevence dává smysl podporovat mechanismy, které organismus přirozeně využívá k ochraně buněk – kvalitní výživa, dostatek pohybu, nekouření, přiměřená tělesná hmotnost, kvalitní spánek a především řešení chronických onemocnění místo jejich dlouhodobého přehlížení.

Své místo může mít i dostatek mikronutrientů a vhodně zvolené doplňky stravy. Jednou ze zajímavých látek je sulforafan, přírodní bioaktivní sloučenina nacházející se zejména v brukvovité zelenině. Výzkum se intenzivně věnuje jeho vlivu na oxidační stres, zánětlivé signální dráhy a buněčné ochranné mechanismy včetně dráhy Nrf2. Současné studie však stále zkoumají, do jaké míry se tyto mechanismy promítají do dlouhodobých klinických výsledků.

V tomto kontextu bych z platformy Sulforafan EXTRA dala do popředí právě Sulforafan EXTRA s glutathionem. Tato kombinace spojuje sulforafan s glutathionem, který patří mezi přirozené ochranné mechanismy buňky. Může tak být zajímavou součástí nutriční podpory mechanismů, které se podílejí na zvládání oxidačního a chemického stresu.

Samozřejmě, doplněk stravy nemůže nahradit diagnostiku, léčbu chronického zánětlivého onemocnění ani onkologickou terapii. Při diagnostikovaném nádorovém onemocnění je vhodné každý doplněk konzultovat s ošetřujícím lékařem, protože interakce mezi doplňky a léčbou nelze automaticky vyloučit.

Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy

1. Federico, A., Morgillo, F., Tuccillo, C., Ciardiello, F., & Loguercio, C. (2007). Chronic inflammation and oxidative stress in human carcinogenesis. International Journal of Cancer, 121(11), 2381–2386.
2. Lonkar, P., & Dedon, P. C. (2011). Reactive species and DNA damage in chronic inflammation: Reconciling chemical mechanisms and biological fates. International Journal of Cancer, 128(9), 1999–2009.
3. Kay, J., Thadhani, E., Samson, L., & Engelward, B. (2019). Inflammation-induced DNA damage, mutations and cancer. DNA Repair, 83, 102673.
4. Neufert, C., & Neurath, M. F. (2026). Pathophysiology of colitis-associated colorectal cancer. Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology, 23, 549–562.
5. Hanahan, D. (2022). Hallmarks of Cancer: New Dimensions. Cancer Discovery, 12(1), 31–46.
6. Resende de Paiva, C., Grønhøj, C., Feldt-Rasmussen, U., et al. (2021). Is Hashimoto thyroiditis associated with increasing risk of thyroid malignancies? A systematic review and meta-analysis. Thyroid Research, 14, 1–11.
7. Kirkegård, J., Mortensen, F. V., & Cronin-Fenton, D. (2017). Chronic Pancreatitis and Pancreatic Cancer Risk: A Systematic Review and Meta-analysis. The American Journal of Gastroenterology, 112(9), 1366–1372.
8. Johnson, D. E., O’Keefe, R. A., & Grandis, J. R. (2018). Targeting the IL-6/JAK/STAT3 signalling axis in cancer. Nature Reviews Clinical Oncology, 15(4), 234–248.

Vysvětlivky
Oxidační stres – stav, při kterém vzniká nerovnováha mezi reaktivními molekulami a schopností organismu kontrolovat jejich účinky.
Nrf2 – regulační protein, který aktivuje geny podílející se na buněčné ochraně a odpovědi na oxidační stres.