V posledních letech se o mikroplastech hovoří stále více. Nacházejí se ve vodě, potravinách, ovzduší i kosmetice. Přirozeně proto vzniká otázka, zda se dostávají také do lidského těla, a pokud ano, co to pro naše zdraví znamená. Dobrou zprávou je, že věda dnes zná odpověď na první část této otázky. Ta druhá však zůstává předmětem intenzivního výzkumu.
Mikroplasty jsou plastové částice menší než 5 milimetrů, které vznikají rozpadem větších plastových výrobků nebo se vyrábějí přímo v této velikosti. Ještě menší částice označujeme jako nanoplasty, které jsou schopny pronikat hlouběji do tkání. Do organismu se dostávají především potravou, pitnou vodou a vdechovaným vzduchem. Výzkumy publikované v časopise
Environmental Science & Technology ukazují, že průměrný člověk může během života přijmout velké množství mikroplastových částic, ačkoli jejich přesné množství závisí na životním stylu, prostředí i stravovacích návycích¹.
Odpověď zní ano. V posledních letech se mikroplasty podařilo identifikovat v krvi, plicích, placentě, játrech i cévách². To však automaticky neznamená, že způsobují onemocnění. Důležité je rozlišovat mezi přítomností látky a prokázaným poškozujícím účinkem. Samotný fakt, že se určitá látka nachází v organismu, ještě neznamená, že představuje zdravotní riziko. Právě tuto otázku dnes vědci intenzivně zkoumají.
Experimentální práce ukazují, že mikroplasty mohou v laboratorních podmínkách ovlivňovat oxidační stres, zánětlivé procesy a funkci buněk³. Některé studie zároveň naznačují možný vliv na střevní bariéru, metabolismus nebo imunitní systém. S tím se shodují také práce publikované v odborném časopise
The New England Journal of Medicine, které poukazují na možnou souvislost mezi vyšším množstvím mikroplastů v aterosklerotických plátech a vyšším výskytem kardiovaskulárních příhod⁴. Je však třeba zdůraznit, že jde především o pozorovací studie. Zatím nedokážeme s jistotou říci, zda mikroplasty onemocnění přímo způsobují, nebo jsou pouze jedním z faktorů, které se na nich mohou podílet.
Pravděpodobně ne. Mikroplasty jsou dnes rozšířeny prakticky v celém životním prostředí. Cílem proto není kontakt zcela eliminovat, ale zbytečně nezvyšovat expozici. Rozumná opatření zahrnují omezení ohřívání jídla v plastových obalech, upřednostňování skleněných nebo nerezových nádob, dostatečný příjem přirozených potravin a omezení vysoce zpracovaných výrobků. Význam může mít také pravidelné větrání domácnosti, protože část mikroplastů se nachází také v domácím prachu⁵.
Přestože neexistují potraviny ani doplňky stravy, které by tělo od mikroplastů „vyčistily“, organismus disponuje vlastními detoxikačními mechanismy zajišťovanými játry, ledvinami, střevy a lymfatickým systémem. Podpořit je lze především dostatečným příjmem vlákniny, antioxidantů, polyfenolů a kvalitních bílkovin, které přispívají ke správnému fungování přirozených obranných mechanismů organismu.
Jako doplňující prvek může být vhodné zařadit také látky podporující přirozenou obranyschopnost buněk vůči oxidačnímu stresu. Mezi nejlépe prozkoumané patří sulforafan. Jde o přirozeně se vyskytující bioaktivní sloučeninu, která vzniká z glukorafaninu při narušení tkáně brokolice, brokolicových klíčků, zelí či další brukvovité zeleniny. Právě brokolicové klíčky patří mezi jeho nejbohatší přírodní zdroje. Sulforafan podporuje aktivaci vlastních antioxidačních a detoxikačních mechanismů organismu, čímž pomáhá buňkám lépe se vyrovnávat s oxidačním a environmentálním stresem. Z tohoto pohledu může být vhodnou volbou například Sulforafan EXTRA, který představuje praktický způsob, jak tuto bioaktivní látku zařadit do každodenní suplementace. Nejde o přípravek, který by z těla odstraňoval mikroplasty, ale o podporu biologických procesů, pomocí kterých se organismus přirozeně vyrovnává s různými formami environmentální zátěže.
Mikroplasty jsou dnes nepochybně součástí našeho prostředí i lidského organismu. Moderní věda již potvrdila jejich přítomnost v různých tkáních, ale stále zkoumá, jaký význam to má pro naše zdraví. Nejrozumnějším přístupem proto není panika, ale kritické myšlení. Snižovat zbytečnou expozici, podporovat přirozené obranné mechanismy těla a vycházet z vědeckých důkazů, nikoli ze senzací.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
1. Cox, K. D., Covernton, G. A., Davies, H. L., Dower, J. F., Juanes, F., & Dudas, S. E. (2019). Human consumption of microplastics. Environmental Science & Technology, 53(12), 7068–7074.
2. Leslie, H. A., Van Velzen, M. J. M., Brandsma, S. H., Vethaak, A. D., Garcia-Vallejo, J. J., & Lamoree, M. H. (2022). Discovery and quantification of plastic particle pollution in human blood. Environment International, 163, 107199.
3. Wright, S. L., & Kelly, F. J. (2017). Plastic and human health: A micro issue? Environmental Science & Technology, 51(12), 6634–6647.
4. Marfella, R., Prattichizzo, F., Sardu, C., et al. (2024). Microplastics and nanoplastics in atheromas and cardiovascular events. The New England Journal of Medicine, 390(10), 900–910.
5. World Health Organization. (2022). Dietary and inhalation exposure to nano- and microplastic particles and potential implications for human health. World Health Organization Report.
Vysvětlivky
Oxidační stres – stav, kdy vzniká více škodlivých volných radikálů, než tělo dokáže neutralizovat.
Detoxikační mechanismy – přirozené procesy, kterými tělo zpracovává a vylučuje škodlivé látky.
Polyfenoly – rostlinné bioaktivní látky s antioxidačními účinky.
Fytonutrienty – biologicky aktivní látky přirozeně se vyskytující v rostlinách.
Cena s věrnostní slevou 13% je 778,65 Kč
