Moderní člověk často vnímá stres jako něco negativního, co je třeba odstranit. Biologie však ukazuje, že stres není automaticky škodlivý. Krátkodobý stres byl během evoluce nezbytný pro přežití. Aktivoval energii, zvyšoval pozornost a připravoval organismus na zvládnutí zátěže. Problém nastává ve chvíli, kdy se z akutního stresu stane chronický stav. Tělo totiž na stres nereaguje pouze psychicky. Aktivují se hormonální, neurologické i metabolické mechanismy, které při dlouhodobém přetížení začínají měnit fungování mozku i celého organismu. Právě proto dnes stále více odborníků mluví o tom, že chronický stres může fungovat podobně jako návykový mechanismus.
Možná se ptáte, jak může být něco nepříjemného zároveň návykové. Odpověď se nachází v neurobiologii. Při stresu se aktivuje sympatický nervový systém a zvyšuje se produkce hormonů, jako jsou adrenalin a kortizol. Současně však mozek produkuje také dopamin — neurotransmiter spojený s motivací, výkonem a pocitem odměny. Právě proto začne mnoho lidí podvědomě fungovat v neustálém režimu výkonu, tlaku a stimulace. Mozek si postupně zvyká na vysokou míru aktivace a klidový stav může paradoxně vyvolávat neklid nebo pocit, „že se nic neděje“¹. Některé práce publikované v odborném časopise Neuroscience & Biobehavioral Reviews naznačují, že dlouhodobý stres může měnit fungování dopaminových drah podobným způsobem jako jiné návykové mechanismy².
Jedním z nejdůležitějších hormonů stresové reakce je kortizol. V krátkodobém horizontu je mimořádně užitečný. Pomáhá mobilizovat energii, zvyšovat koncentraci a zvládat akutní zátěž. Problém vzniká tehdy, když jeho hladina zůstává dlouhodobě zvýšená. Chronicky zvýšený kortizol se spojuje s horší regenerací, vyšším zánětem, zhoršenou kvalitou spánku i zvýšenou únavou³. Z biologického pohledu jde o stav, při kterém organismus funguje v permanentním režimu pohotovosti. Tělo sice produkuje energii pro zvládnutí zátěže, ale zároveň omezuje procesy, které nejsou nezbytné pro okamžité přežití, jako jsou regenerace, reprodukce či optimální fungování imunity.
Chronický stres neovlivňuje pouze hormony, ale také samotné fungování mozku. Dlouhodobé přetížení se spojuje se změnami v oblasti centrálního nervového systému. Prakticky to znamená, že člověk může být impulzivnější, hůře se soustředit nebo mít problém „vypnout“. Mozek se adaptuje na vysokou míru stimulace a začne ji vnímat jako nový normál.
Právě proto někteří lidé paradoxně vyhledávají neustálý tlak, přeplněný kalendář nebo pracovní chaos. Ne proto, že by jim dělal dobře, ale proto, že si nervový systém na tento stav zvykl.
Mnoho lidí si myslí, že stres dodává energii. Krátkodobě je to pravda. Z dlouhodobého hlediska však jde spíše o energetický dluh. Chronická aktivace stresových mechanismů zvyšuje nároky na mitochondrie, nervový systém i hormonální regulaci. Výsledkem může být pocit únavy, snížené motivace, horší regenerace nebo psychického vyčerpání⁴. S tím se ztotožňují také práce publikované v odborném časopise Nature Reviews Neuroscience, které poukazují na to, že dlouhodobý stres ovlivňuje neuroplasticitu mozku, energetický metabolismus i schopnost regenerace nervového systému⁵.
Z pohledu neurobiologie je důležité pochopit, že tělo často nepotřebuje další stimulaci, ale opačný signál — bezpečí, regeneraci a stabilitu. Právě proto mají význam intervence, které pomáhají regulovat nervový systém. Kvalitní spánek, pravidelný pohyb, dechové techniky, stabilní cirkadiánní rytmus nebo dostatečný příjem živin nefungují pouze „psychologicky“. Ovlivňují přímo biologické mechanismy stresové odpovědi.
Také moderní suplementace se dnes stále více zaměřuje na podporu adaptace organismu na zátěž. Význam mají zejména látky podporující nervový systém, mitochondrie a zvládání oxidačního stresu, jako například Karnozín EXTRA nebo Astaxanthin. Jsou jedinečné svým potenciálem při ochraně buněk před metabolickým a oxidačním poškozením.
Největší problém chronického stresu spočívá v tom, že se postupně stane normou. Člověk si zvykne na napětí, vysoké tempo i permanentní stimulaci. Biologie však ukazuje, že organismus nebyl vytvořen pro neustálou pohotovost. Krátkodobý stres může být užitečný. Chronický stres však postupně mění fungování mozku, hormonálního systému i energetického metabolismu. A právě proto dnes začíná být stále důležitější nevnímat regeneraci jako luxus, ale jako biologickou nezbytnost.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Kortizol – hlavní hormon stresové reakce, pomáhá mobilizovat energii.
Dopamin – neurotransmiter spojený s motivací, odměnou a pocitem uspokojení.
Sympatický nervový systém – část nervového systému aktivující tělo ve stresu („boj, nebo útěk“).
Dopaminové dráhy – nervové okruhy v mozku odpovědné za motivaci a návykové chování.
Neuroplasticita – schopnost mozku měnit se a přizpůsobovat novým podmínkám.
