Mnoho lidí zná situaci, kdy je něco nového okamžitě nadchne. Objeví zajímavou knihu, začnou sledovat nový seriál, stáhnou si aplikaci na učení cizího jazyka nebo se rozhodnou věnovat novému koníčku. Po několika dnech či týdnech však počáteční nadšení vyprchá a zájem se postupně vytratí. Někteří to považují za projev lenosti, nedostatku disciplíny nebo slabé vůle. Psychologie a neurověda však naznačují, že za tímto jevem mohou stát přirozené mechanismy fungování lidského mozku. Podívejme se proto blíže na to, co se v našem mozku děje, když nás něco nového zaujme, ale po čase o to ztratíme zájem.
Lidský mozek je do určité míry nastaven tak, aby si všímal nových a neznámých podnětů. Z evolučního hlediska to dávalo smysl. Nové prostředí, nové zdroje potravy nebo nové informace mohly představovat příležitost i potenciální riziko. Právě proto bývají nové aktivity často spojeny s pocitem vzrušení, zvědavosti a motivace. Neznamená to však, že mozek automaticky vyhodnocuje novou činnost jako hodnotnou i z dlouhodobého hlediska. Velká část počátečního nadšení souvisí právě s její novostí.
Při vysvětlování motivace se často zmiňuje dopamin. Ačkoli bývá označován jako „hormon štěstí“, jeho úloha je mnohem složitější. Dopamin se významně podílí na systémech motivace, učení a očekávání odměny. Výzkumy publikované v časopisePhysiological Reviews ukazují, že jeho aktivita bývá často nejvyšší nikoli při samotném získání odměny, ale při očekávání něčeho nového nebo potenciálně hodnotného.¹ To může vysvětlovat, proč nás nový seriál, kniha nebo koníček na začátku silně přitahují. Když se však novinka stane známou součástí každodenního života, intenzita tohoto efektu postupně klesá.
Moderní technologie vytvořily prostředí, ve kterém máme prakticky neomezený přístup k novému obsahu. Na několik kliknutí jsou dostupné tisíce videí, seriálů, podcastů, článků, her či příspěvků na sociálních sítích. Výsledkem může být častější přeskakování mezi aktivitami. Když se objeví byť jen mírný pocit nudy, mozek ví, že existuje množství dalších alternativ, které mohou přinést novou stimulaci. Někteří výzkumníci upozorňují, že neustálá dostupnost nových podnětů může snižovat ochotu setrvat u aktivit, jejichž odměna přichází až po delší době.²
Začátek nového koníčku bývá často doprovázen rychlým pokrokem. Začátečník si všímá zlepšení téměř po každém tréninku nebo cvičení. Po určité době však přichází období, kdy jsou pokroky pomalejší a méně viditelné. Právě v této fázi mnoho lidí ztrácí motivaci. Nejde přitom nutně o nedostatek zájmu. Často jde o přirozený okamžik, kdy se aktivita přesouvá z fáze novosti do fáze pravidelného úsilí. Nadšení už nestačí a začíná být zapotřebí vytrvalost.
Ne nutně. Je normální, že člověk časem zjistí, že ho určitá aktivita ve skutečnosti nebaví tak, jak si původně myslel. Stejně tak je přirozené měnit zájmy v různých obdobích života.
Problém může vzniknout tehdy, když člověk opakovaně nedokáže setrvat u žádné činnosti dostatečně dlouho na to, aby zažil hlubší učení, rozvoj dovedností nebo dlouhodobé uspokojení. V takovém případě může být jedním z faktorů nadměrné vyhledávání neustále nových podnětů.
Nuda má často negativní pověst, ale výzkumy naznačují, že nemusí být vždy škodlivá. Studie publikované v časopisePerspectives on Psychological Scienceukazují, že období nižší stimulace mohou podporovat kreativitu, přemýšlení a plánování.³ Pokud okamžitě zaplňujeme každou volnou chvíli novým obsahem, připravujeme se o prostor, ve kterém může mozek zpracovávat informace a vytvářet nové souvislosti. Z tohoto pohledu nemusí být řešením hledat stále nové zdroje zábavy, ale naučit se občas setrvat i u aktivit, které nepřinášejí okamžitou odměnu.
To, že nás nový seriál, kniha nebo koníček po čase přestanou fascinovat, ještě neznamená, že jsme líní nebo že máme slabou vůli. Lidský mozek přirozeně reaguje na novost, očekávání odměny a změnu podnětů. Když se však nová aktivita stane známou, počáteční nadšení postupně ustupuje. Právě proto bývá dlouhodobá spokojenost často méně závislá na neustálém hledání nových zážitků a více na schopnosti věnovat se aktivitám i tehdy, když prvotní nadšení vyprchá. To, co na začátku přitahuje naši pozornost, totiž není vždy totéž, co nám přináší hodnotu v dlouhodobém horizontu.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Dopamin – neurotransmiter podílející se na procesech motivace, učení, pozornosti a očekávání odměny
Neurotransmiter – chemická látka, jejímž prostřednictvím si nervové buňky předávají informace
Kognitivní stimulace – mentální aktivita vyvolaná novými informacemi, zážitky nebo úkoly, které zaměstnávají pozornost a myšlení
