Mikrobiom se v posledních letech stal jedním z nejdiskutovanějších témat moderní medicíny. V lidském střevě žijí biliony mikroorganismů, které ovlivňují trávení, imunitu i metabolismus. Spolu s tímto zájmem se objevily pojmy probiotika, prebiotika a postbiotika. Ačkoli znějí podobně, označují odlišné biologické koncepty. Rozdíl mezi nimi není marketingový, ale funkční.
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které při podání v dostatečném množství přinášejí zdravotní benefit hostiteli. Nejčastěji jde o kmeny rodů Lactobacillus nebo Bifidobacterium. Jejich úlohou je podporovat rovnováhu střevního prostředí, bránit přemnožení patogenů a modulovat imunitní odpověď1.
Výzkum publikovaný v časopise Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology2 ukazuje, že účinnost probiotik je vysoce specifická pro konkrétní kmen. Neplatí tedy, že všechna probiotika fungují stejně. Jejich efekt závisí na dávce, vitalitě a stavu střevního prostředí konkrétního člověka. Důležité je pochopit, že probiotika jsou živé organismy. Musí přežít kyselé prostředí žaludku, dosáhnout střeva a tam se alespoň dočasně udržet. Jejich účinek je proto citlivý na podmínky.
Prebiotika nejsou bakterie. Jde o nestravitelné složky potravy, nejčastěji vlákninu nebo oligosacharidy, které slouží jako potrava pro prospěšné mikroorganismy. Podporují růst a aktivitu těch bakterií, které už ve střevě přirozeně žijí. Klíčová je přeměna těchto látek střevními bakteriemi. Výsledkem jsou mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které mají významný metabolický a protizánětlivý účinek, jak uvádí výzkum publikovaný v časopise Gut3.
Prebiotika tedy neosidlují střevo novými bakteriemi, ale podporují ty existující. Jejich účinek je stabilnější, protože pracují s přirozeným ekosystémem organismu.
Postbiotika představují novější koncept v této oblasti. Nejde o živé bakterie ani o jejich potravu, ale o bioaktivní látky, které vznikají jako produkt bakteriální činnosti⁴. Patří sem mastné kyseliny s krátkým řetězcem, bakteriální fragmenty nebo metabolity, které ovlivňují imunitní systém a zánětlivé procesy.
Podle definice publikované v časopise Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology4 se postbiotika považují za přípravky obsahující mikroorganismy nebo jejich složky, které přinášejí zdravotní benefit. Jejich výhodou je stabilita, protože nejde o živé organismy citlivé na podmínky skladování.
Střevní mikrobiom je dynamický ekosystém, jehož rovnováha závisí na stravě, životním stylu, lécích i stresu⁵. Význam této rovnováhy zdůraznila rozsáhlá analýza publikovaná v časopise The Lancet Gastroenterology & Hepatology5, která poukázala na propojení mezi složením mikrobiomu a chronickými onemocněními.
V praxi není otázkou, která z těchto možností je nejlepší. Záleží na cíli. Při narušené střevní mikroflóře po antibiotikách mohou mít význam probiotika. Při dlouhodobé podpoře střevního zdraví je často klíčová dostatečná vláknina, tedy prebiotika. Postbiotika mohou být vhodná tam, kde chceme přesně definovaný biologický účinek bez rizika variability živých kultur.
Rozdíl mezi probiotiky, prebiotiky a postbiotiky je tedy rozdíl mezi živým mikroorganismem, jeho výživou a jeho metabolickým výsledkem. Společně tvoří propojený systém, který odráží komplexnost našeho vnitřního ekosystému. Jde o tři různé úrovně intervence v tomtéž systému.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky:
Mikrobiom – soubor mikroorganismů v těle člověka, zejména ve střevě
Mastné kyseliny s krátkým řetězcem – metabolity bakterií, ovlivňují imunitu a zánět
Bioaktivní látky – molekuly, které mají biologický účinek na hostitele
