
V ambulanci často slýchám větu: „Vždyť mě nic nebolí.“ V kontextu dnešní medicíny to však bohužel neznamená, že je člověk zdravý. Mnohé z nejvážnějších diagnóz jsou roky téměř bezpříznakové – nebolí, nepálí, nebrání chodit do práce. Až dokud prvním „příznakem“ není infarkt, mozková příhoda, náhle selhávající ledvina či zlomenina při minimálním úrazu.
Chronická neinfekční onemocnění (kardiovaskulární choroby, cukrovka, rakovina, chronická plicní onemocnění apod.) způsobují přibližně dvě třetiny všech úmrtí na světě. Typický pacient roky žije s vysokým tlakem, prediabetem, ztukovatělými játry nebo začínajícím onemocněním ledvin – subjektivně relativně v pořádku. Podobně tiše probíhá i autoimunitní zánět štítné žlázy nebo rané stadium osteoporózy.
Z pohledu biochemika vidíme, že společným jmenovatelem těchto „tichých“ diagnóz je chronický nízkostupňový zánět a oxidační stres. V krvi nacházíme vyšší hladiny zánětlivých cytokinů, reaktivních forem kyslíku, produkty glykace a karbonylového stresu. Souvisí s nadváhou, sedavým životním stylem, kouřením, vysoce zpracovanou stravou a dlouhodobým stresem. Orgán nebolí, ale na buněčné úrovni se roky odehrávají změny, které připravují půdu pro klinickou „katastrofu“.
Základem prevence zůstává nekouření, normální hmotnost, pohyb, strava bohatá na zeleninu a vlákninu, kvalitní spánek a zvládání stresu. K tomu však přibývají důkazy, že některá speciální nutraceutika dokážou cíleným způsobem zasáhnout právě tyto tiché mechanismy – Nrf2 antioxidační systém, glykační stres, NAD⁺ metabolismus, mikrobiom či mikrocirkulaci. Nejde o „zázračné tabletky“, ale o nástroje, které při rozumném použití doplňují klasickou léčbu a životní styl.
Jednou z nejlépe prozkoumaných molekul v této oblasti je sulforafán z brokolicových klíčků. Aktivuje Nrf2 a zvyšuje expresi antioxidačních a detoxikačních enzymů. Klinické studie ukázaly, že sulforafán může zlepšit parametry metabolického syndromu, snížit zánětlivé markery a příznivě působit na glykemickou kontrolu a ztukovatělá játra. Je typickým příkladem látky, která míří na „pozadí“ – nízký zánět a oxidační stres – spíše než na jeden konkrétní laboratorní parametr.
L-karnozín je další látkou s potenciálem u tichých diagnóz. Má antiglykační a antioxidační účinek, váže reaktivní karbonylové sloučeniny a brání vzniku pokročilých glykačních produktů poškozujících cévy a ledviny. První klinické práce naznačují, že u lidí s prediabetem a raným diabetem 2. typu může doplnění karnozinu zlepšit vybrané parametry glykemické kontroly a metabolismu bez výrazných nežádoucích účinků. Není to „tabletka na cukrovku“, ale spíše brzda glykačního a oxidačního stresu v období, kdy se komplikace teprve připravují.
V souvislosti se stárnutím cév se stále více diskutuje role NAD⁺. S věkem a při chronickém zánětu se jeho hladiny snižují, což oslabuje mitochondrie, opravu DNA a cévní elasticitu. Klinické studie s prekurzory NAD⁺ (např. nikotinamid ribosid) ukázaly, že suplementace zvyšuje NAD⁺ metabolity a může zlepšit arteriální tuhost a některé kardiometabolické ukazatele u středně starých a starších dospělých. Stále jde o rozvíjející se oblast, ale právě u „tichého“ cévního stárnutí je z biochemického hlediska mimořádně logická.

Důležitým „dirigentem“ systémového zánětu je střevní mikrobiom. Dysbióza se spojuje s obezitou, metabolickým syndromem, NAFLD, inzulínovou rezistencí, ale také s depresivní symptomatikou a některými autoimunitními onemocněními. Cílená probiotika a prebiotika ve studiích dokázala mírně snížit zánětlivé markery, zlepšit glykemickou kontrolu či lipidový profil – opět ne dramaticky, ale v souladu s koncepcí „ladím pozadí, na kterém vznikají diagnózy, které nebolí“.
K dalším zajímavým nutraceutikům patří astaxantin jako silný antioxidant s protizánětlivým účinkem a benefitem pro mikrocirkulaci a oči, koenzym Q10 jako podpora mitochondrií a srdce, či polyfenoly (resveratrol, antokyany, extrakty z hroznových jadérek), které zlepšují endoteliální funkci a antioxidační kapacitu. Klinické práce s Q10 například ukázaly snížení kardiovaskulární mortality u pacientů s chronickým srdečním selháním při dlouhodobém užívání.
Pro běžného člověka z toho plyne jednoduché, i když ne vždy pohodlné poselství. To, že „nic nebolí“, neznamená, že neprobíhá žádné poškození. Jednou ročně má smysl zkontrolovat tlak, glykémii, lipidy, jaterní a ledvinné parametry, alespoň základní zánětlivý marker (CRP) a nad 50 let i některé specifické rizikové faktory podle doporučení lékaře. Na tomto podkladu pak stojí zdravý životní styl – a teprve na něm má své místo rozumná, cílená suplementace látkami, o kterých víme, že skutečně zasahují do mechanismů chronického zánětu, oxidačního a glykačního stresu, ne jen do marketingu.
Nejhorší diagnózy opravdu často nebolí. Proto bychom neměli čekat na bolest, ale číst tiché signály – z laboratorních výsledků, tlakoměru, zrcadla i každodenní únavy – a uvažovat o prevenci dříve, než se ozve první velká komplikace.

MUDr. Renáta Lenártová, PhD – lékařka a klinická biochemička
Vybrané studie a přehledy:







