
Během své lékařské praxe se velmi často setkávám s pacienty, kteří přicházejí s podobnou otázkou: „Jak je možné, že se dlouhodobě necítím dobře, když mám výsledky vyšetření ještě v normě?“
Je to velmi dobrá otázka. A právě odpověď na ni patří mezi nejzajímavější témata moderní medicíny.
Většina z nás vnímá zdraví prostřednictvím diagnóz, laboratorních výsledků nebo léků. Skutečné biologické procesy však začínají mnohem dříve. Na úrovni buněk probíhají změny, které mohou organismus provázet celé roky, ještě předtím, než se objeví první klinické příznaky nebo odchylky v laboratorních parametrech.
Není to proto, že by je dnešní medicína neznala. Právě naopak. O mnohých z nich dnes víme podstatně více než před deseti lety. Realita ambulantní praxe je však taková, že během několika minut se lékař přirozeně soustředí především na diagnostiku, léčbu a řešení aktuálního zdravotního problému. Na podrobné vysvětlování buněčných mechanismů často jednoduše nezbývá prostor.
Právě proto vzniká tato série článků.
Mým cílem je přiblížit Vám poznatky, které se dnes intenzivně zkoumají v oblasti klinické biochemie, buněčné fyziologie a preventivní medicíny. Ne proto, abychom hledali nemoci tam, kde nejsou, ale abychom lépe porozuměli tomu, jak naše tělo funguje.
Jednou z oblastí, o kterých se v posledních letech hovoří stále více, jsou mitochondrie. Každá buňka jich obsahuje desítky až tisíce a jejich hlavním úkolem je zajišťovat tvorbu energie. Právě proto je často označujeme za energetické elektrárny organismu.

Pokud jejich výkonnost postupně klesá, organismus sice ještě nemusí být nemocný, ale začíná fungovat méně efektivně. Člověk se cítí unavený, hůře regeneruje, hůře zvládá psychickou i fyzickou zátěž a často nabývá pocitu, že jednoduše stárne rychleji. Ne vždy je příčinou věk nebo nedostatek spánku. Mnohdy jde o postupné snižování energetické rezervy samotných buněk.
Podobné je to také s chronickým zánětem. Většina pacientů si pod zánětem představí bolest, otok nebo zvýšenou tělesnou teplotu. Dnes však víme, že existuje také tzv. nízkostupňový chronický zánět, který může v organismu probíhat celé roky prakticky bez příznaků.
Právě tento „tichý zánět“ je předmětem intenzivního výzkumu, protože se podílí na rozvoji mnoha civilizačních onemocnění – od aterosklerózy přes cukrovku 2. typu až po některá neurodegenerativní onemocnění. Organismus přitom disponuje vlastními ochrannými mechanismy. Mimořádně významnou úlohu hraje signální dráha Nrf2, která reguluje tvorbu vlastních antioxidačních a detoxikačních enzymů a pomáhá buňkám lépe zvládat oxidační stres.
Velmi zajímavým tématem je také samotné stárnutí. Mnozí si myslí, že začíná prvními vráskami nebo šedými vlasy. Z biologického hlediska je to však mnohem složitější proces. Na buněčné úrovni probíhají celé roky procesy, jako jsou oxidační stres, glykace bílkovin či postupné snižování funkce mitochondrií. Právě proto dnes stále častěji používáme pojem biologický věk, který se může výrazně lišit od věku uvedeného v občanském průkazu.
Podobný vývoj nastal také v pohledu na cholesterol. Dlouhá léta byl považován za hlavního viníka kardiovaskulárních onemocnění. Dnes již víme, že problematika je mnohem komplexnější. Důležitou úlohu hraje nejen samotná hladina LDL cholesterolu, ale také jeho oxidace, zánět cévní stěny, metabolické zdraví organismu, inzulinová rezistence či celková intenzita oxidačního stresu. Moderní medicína se proto stále více dívá na organismus jako na vzájemně propojený biologický systém.

A právě toto je směr, kterým se podle mého názoru bude preventivní medicína ubírat také v následujících letech. Nebudeme čekat, až se objeví onemocnění. Budeme se snažit lépe porozumět biologickým procesům, které mu předcházejí.
V dalších pokračováních této série se společně podíváme na to, proč se buňky unaví dříve než člověk, jak vzniká chronický zánět, co je glykace, proč mitochondrie rozhodují o naší energii i dlouhověkosti a proč výsledky laboratorních vyšetření ne vždy zachytí vše, co se v organismu odehrává.
Protože zdraví není pouze nepřítomnost nemoci. Je to schopnost miliard buněk správně fungovat každý den.
A právě tam začíná skutečná prevence.
MUDr. Renáta Lenártová, PhD.
lékařka a klinická biochemička





