
Pojem „kortizolové břicho“ se v posledních letech objevuje na sociálních sítích stále častěji. Používá se pro označení stavu, kdy se tuk ukládá zejména v oblasti břicha a člověk má pocit, že za tím stojí stres a hormon kortizol. Myslím si, že z odborného pohledu je namístě oddělit marketingový název od biologické reality a vysvětlit samotný mechanismus, který se za tímto pojmem skrývá. V následující části se proto budeme věnovat tomu, jak kortizol ovlivňuje metabolismus, ukládání tuku a jakou roli hraje dlouhodobý stres v tomto procesu.
Kortizol je hormon, který produkují nadledviny jako součást stresové odpovědi organismu. Jeho úlohou je zajistit energii v zátěžových situacích. Podle studie publikované v časopise Psychoneuroendocrinology¹ chronicky zvýšené hladiny kortizolu ovlivňují metabolismus glukózy a tuků a mohou měnit způsob, jakým tělo ukládá energii. Jinými slovy, kortizol není „špatný hormon“. Je nezbytný pro přežití, problém nastává až při jeho dlouhodobě zvýšené hladině⁴.
Ukládání tuku není náhodné. Organismus reaguje na hormony, energetický příjem a nervové signály. Viscerální tuk, tedy tuk v oblasti břicha, je metabolicky aktivnější než podkožní tuk. Tělo jej využívá jako rychlou zásobárnu energie. Studie publikovaná v Obesity Reviews² uvádí, že chronický stres je spojen se zvýšeným ukládáním viscerálního tuku, zejména v kombinaci s vysokým příjmem energie a nízkou fyzickou aktivitou. To znamená, že nejde o jeden parametr, ale o kombinaci několika faktorů.
Dlouhodobý stres neovlivňuje pouze psychiku, ale také chování, spánek a stravování. Kortizol může zvyšovat chuť na energeticky bohaté potraviny. Navíc podle výzkumu publikovaného v Appetite³ stres ovlivňuje také tzv. emocionální jedení, kdy jídlo slouží jako nástroj regulace napětí. Chronický stres může narušit spánek, což dále ovlivňuje hormony hladu a sytosti, jako jsou leptin a ghrelin⁵. Vzniká tak prostředí, ve kterém tělo přijímá více energie, než dokáže spotřebovat, a zároveň ji přednostně ukládá v oblasti břicha. Vytváří se tak začarovaný kruh, který dále podporuje tento metabolický vzorec.
Z pohledu fyziologie nejde o rychlé řešení, ale o dlouhodobou regulaci stresu a energetické rovnováhy. Základem je stabilní spánek, pravidelný pohyb a kvalitní strava. Stejně důležité je snižování chronického stresu, protože právě ten udržuje hormonální aktivitu kortizolu dlouhodobě zvýšenou⁶. Nejde o to kortizol „vypnout“, ale o to, aby se jeho hladina vracela do fyziologického rytmu. „Kortizolové břicho“ není přesná medicínská diagnóza, ale zjednodušený popis reálného biologického jevu. Tuk v oblasti břicha nevzniká kvůli jednomu hormonu, ale jako výsledek dlouhodobé interakce mezi stresem, stravou, spánkem a metabolismem. Také v tomto případě je důležité nedívat se na tělo izolovaně, ale jako na systém, který reaguje na prostředí jako celek⁷.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Kortizol – stresový hormon produkovaný nadledvinami, který pomáhá tělu reagovat na zátěž a mobilizovat energii
Nadledviny – malé endokrinní žlázy nad ledvinami, které produkují hormony včetně kortizolu
Glukóza – základní cukr v krvi, hlavní zdroj energie pro mozek a buňky
Viscerální tuk – tuk uložený v oblasti břicha kolem vnitřních orgánů, metabolicky aktivní tuk
Leptin – hormon sytosti, který signalizuje mozku, že má tělo dostatek energie
Ghrelin – hormon hladu, který zvyšuje chuť k jídlu





