Karnosin patří mezi látky, o nichž se v souvislosti se zdravím a dlouhověkostí hovoří stále častěji, přesto však zůstává spíše ve stínu známějších živin. Jde o dipeptid složený ze dvou aminokyselin – beta-alaninu a histidinu – který se přirozeně nachází zejména ve svalové tkáni a v mozku1. Konstatuji, že právě jeho koncentrace v těchto tkáních naznačuje, že nejde o náhodnou molekulu, ale o funkční nástroj buněk.
Na rozdíl od vitaminů či minerálů si tělo karnosin dokáže syntetizovat samo. Tato schopnost však není neomezená a s věkem, chronickým stresem nebo metabolickou zátěží může jeho hladina postupně klesat1. Právě v tomto bodě začíná vědecká diskuse o jeho potenciálním významu pro zdravé stárnutí a prevenci civilizačních onemocnění.
Jednou z nejdůležitějších vlastností karnosinu je jeho schopnost působit jako intracelulární ochránce. Váže reaktivní formy kyslíku a dusíku, čímž pomáhá snižovat oxidační stres2. Domnívám se, že jeho výjimečnost spočívá zejména v tom, že nepůsobí izolovaně, ale zapadá do širšího systému ochranných mechanismů buňky.
Zvláštní pozornost si zaslouží schopnost karnosinu vázat tzv. reaktivní karbonylové sloučeniny. Tyto látky vznikají například při nadměrné glykemické zátěži a podílejí se na procesu glykace − procesu, při kterém dochází k poškození bílkovin. Karnosin tak může přispívat k zpomalování procesů, které jsou často spojovány se stárnutím tkání a zhoršením jejich funkce3.
Karnosin je znám také v oblasti sportovní vědy, zejména v souvislosti s výkonem svalů. Ve svalových buňkách působí jako pufrovací systém, který pomáhá stabilizovat pH při intenzivní zátěži4. Usuzuji, že právě tato vlastnost vysvětluje, proč se jeho prekurzor beta-alanin stal populárním doplňkem stravy u sportovců.
Zajímavé však je, že význam karnosinu přesahuje hranice sportu. Jeho role v energeticky náročných tkáních naznačuje, že jde o molekulu, která pomáhá buňkám zvládat metabolický tlak – ať už jde o fyzickou aktivitu, nebo dlouhodobou zátěž1.
V posledních letech se stále více diskutuje také o možném vlivu karnosinu na metabolismus glukózy. Experimentální práce naznačují, že může nepřímo podporovat ochranu buněk před následky dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi3. Nejde o léčbu ani o náhradu standardních postupů, ale spíše o perspektivní ochranný mechanismus na buněčné úrovni.
V nervovém systému se karnosin nachází v oblastech s vysokou metabolickou aktivitou. Jeho antioxidační vlastnosti naznačují, že může hrát roli v ochraně neuronů před poškozením2. Konstatuji, že právě tato oblast patří mezi nejaktivněji zkoumané, zároveň však vyžaduje opatrnou interpretaci výsledků.
Karnosin se ve stravě nachází zejména v živočišných potravinách, především v mase. Rostlinná strava jej prakticky neobsahuje, což otevírá otázku jeho dostupnosti u lidí s omezeným příjmem živočišných zdrojů. Zároveň však platí, že tělo si jej dokáže vytvářet samo, pokud má k dispozici dostatek stavebních látek1.
U doplňků stravy se často diskutuje otázka biologické dostupnosti. Samotný karnosin je v trávicím traktu částečně rozkládán enzymem karnosinázou, což vede k úvahám, zda je efektivnější dodávat přímo karnosin nebo jeho prekurzory5. Domnívám se, že i v tomto případě platí zásada individualizace a zohlednění celkového kontextu výživy a zdravotního stavu.
Na závěr jen zmíním, že i v tak nenápadných molekulách, jako je karnosin, se často skrývá skutečný potenciál moderní preventivní výživy – nikoli v extrémech, ale v rovnováze a podpoře přirozené biologie člověka. Jejich význam se ukazuje až tehdy, když se na zdraví díváme jako na dlouhodobý proces, nikoli jako na okamžitý výsledek.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Wilson, P. R., & Gupta, S. (2023). Digestive metabolism and bioavailability of carnosine and its precursors. Nutrition Research Journal.
