Síra je často přehlíženým, avšak mimořádně důležitým prvkem v lidském těle. Možná vás překvapí, že patří mezi základní stavební kameny mnoha bílkovin, hormonů a enzymů a její přítomnost je nezbytná pro udržení zdraví pokožky, vlasů, nehtů či kloubů. Přesto se o síře hovoří podstatně méně než o vápníku, železe nebo vitaminu D. Proč tomu tak je? Pravděpodobně proto, že její účinky v těle nejsou přímo viditelné – funguje spíše jako „skrytý regulátor“ metabolických procesů1.
V lidském těle je síra součástí aminokyselin methioninu a cysteinu, které představují základní stavební jednotky bílkovin. Cystein umožňuje tvorbu disulfidových vazeb, které dávají bílkovinám jejich prostorovou strukturu a stabilitu. To vysvětluje, proč je dostatečný příjem síry spojován s pevností vlasů, nehtů a pojivových tkání. Síra je zároveň nezbytná pro syntézu glutathionu, jednoho z nejvýznamnějších antioxidantů v lidském těle, který se podílí na neutralizaci volných radikálů a podporuje detoxikační procesy v játrech2. Lze konstatovat, že bez adekvátního přísunu síry by byl organismus náchylnější k oxidačnímu stresu a buněčnému poškození.
V minulosti však „suplementace“ síry nebyla chápána tak, jak ji známe dnes. Síra vstupovala do těla především prostřednictvím přirozené stravy, přírodních léčivých zdrojů a terapeutických procedur, zatímco v současnosti ji často cíleně přijímáme ve formě moderních výživových doplňků.
Historicky lidé získávali síru především ze stravy bohaté na bílkoviny a ze zeleniny, jako jsou zelí, brokolice, česnek či cibule, které přirozeně obsahují sirné sloučeniny3. Kromě toho se v tradiční medicíně a lázeňství využívaly sirné prameny a bahenní koupele, známé obsahem sirovodíku a příbuzných sloučenin. Těmto procedurám bylo připisováno zmírňování revmatických obtíží a některých kožních problémů. Terapie sírou tak měla svůj význam dávno před nástupem moderních výživových doplňků.
Právě zde se ukazuje základní kontrast mezi příjmem síry „kdysi“ a „dnes“. V minulosti přicházela síra do organismu převážně jako součást komplexních přírodních zdrojů nebo fyzikálních terapií, zatímco dnes ji cíleně užíváme ve formě specializovaných suplementů, jako jsou MSM (methylsulfonylmethan), sulforafan či NAC (N-acetylcystein).
MSM (methylsulfonylmethan) patří mezi nejznámější příklady moderní suplementace síry. Jde o organickou sloučeninu, která byla systematicky identifikována v polovině 20. století a následně se začala používat jako výživový doplněk. Organické formy síry, včetně MSM, se v literatuře jeví jako slibné bezpečné minerální doplňky s nízkým toxikologickým profilem4. MSM obsahuje přibližně 34 % organické síry a je propagován zejména na podporu zdraví pojivových tkání, kloubů, vlasů, nehtů a pokožky. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) klasifikoval MSM jako „Generally Recognized As Safe“, tedy jako látku považovanou za bezpečnou při běžných dávkách. Je však třeba dodat, že jeho účinnost u konkrétních onemocnění není jednoznačně potvrzena rozsáhlými klinickými studiemi4.
Sulforafan − izothiokyanát přirozeně se vyskytující v brukvovité zelenině, představuje jinou linii moderní suplementace síry. Na rozdíl od MSM jde o bioaktivní látku, která aktivuje detoxikační enzymové systémy v játrech, například prostřednictvím signální dráhy Nrf2. Právě proto je v současnosti často spojován s antioxidačním a protizánětlivým potenciálem5.
Dalším trendovým doplňkem je N-acetylcystein (NAC), který slouží jako prekurzor, tedy výchozí látka, pro syntézu cysteinu. Ten je následně využíván k tvorbě glutathionu, hlavního antioxidantu v lidském těle. NAC se využívá zejména při podpoře detoxikačních funkcí jater a imunitního systému. V praxi se však ukazuje, že při dostatečném příjmu bílkovin a přirozených zdrojů síry je jeho suplementace potřebná pouze ve specifických situacích, například při zvýšené metabolické zátěži nebo dlouhodobém stresu6.
Zatímco v minulosti byl důraz kladen především na přirozené zdroje a tradiční terapeutické přístupy, dnešní suplementace síry vychází z molekulárního pochopení jejího metabolismu a z cíleně formulovaných sloučenin. Tento přístup odráží pokrok v biochemickém výzkumu, který zkoumá konkrétní účinky jednotlivých forem síry v organismu. Zároveň však platí, že přirozené potravinové zdroje síry zůstávají základem jejího zdravého příjmu, zatímco doplňky mohou mít význam zejména při specifických zdravotních cílech nebo u rizikových skupin, jako jsou starší lidé, aktivní sportovci či osoby s nízkým příjmem bílkovin.
Závěrem lze konstatovat, že dnes přistupujeme k suplementaci síry cíleněji a sofistikovaněji než v minulosti. Dříve jsme se spoléhali především na stravu a přírodní zdroje, dnes se snažíme využít specifické formy síry. Neznamená to však, že moderní přístup je automaticky lepší. Spíše odráží hlubší pochopení biochemických procesů v lidském těle. Domnívám se, že klíčem není nahradit přirozené zdroje doplňky, ale porozumět tomu, kdy a pro koho mohou dávat smysl. Výzkum se tak posouvá směrem k hledání rovnováhy mezi tradičním příjmem a vědecky podloženou suplementací. Síra však zůstává nadále příkladem látky, jejíž význam je často podceňován, přestože je přítomna v samotných základech buněčného metabolismu.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Theodorou, A. A., Kyparos, A., Paschalis, V., Margaritelis, N. V., & Nikolaidis, M. G. (2019). N-acetylcysteine supplementation increases exercise performance and reduces oxidative stress only in individuals with low levels of glutathione.Free Radical Biology & Medicine, 115, 288–297.
