„Mezi námi to má chemii“ používáme to automaticky, často bez přemýšlení. Jako by to byla metafora, kterou lze popsat jiskru, přitažlivost či zvláštní napětí mezi dvěma lidmi. Zajímavé však je, že právě v tomto případě je jazyk překvapivě přesný¹.
Moderní klišé to vystihuje ještě stručněji: „Láska je chemie, vztah je biologie.“
Ačkoli jde o moderní heslo ze sociálních sítí, z pohledu vědy v sobě nese více pravdy, než by se mohlo zdát².
Zamilovanost, přitažlivost i citové pouto nejsou abstraktní jevy. Jsou výsledkem konkrétních chemických signálů v mozku a těle, které mají svůj čas, dynamiku i biologické limity³. Valentýn je proto ideální moment podívat se na lásku ne jako na mystický stav, ale jako na fascinující biologický proces.
Existuje láska na první pohled? Nebo jde jen o velmi rychlou reakci mozku? Z vědeckého hlediska se v prvních sekundách setkání spouští kombinace vizuálního hodnocení, paměťových asociací a neurochemické odpovědi⁴. Mozek vyhodnocuje symetrii obličeje, mimiku, hlas, vůni a porovnává je s uloženými vzory přitažlivosti.
V prvních fázích zamilovanosti hraje hlavní roli dopamin – neurotransmiter spojený s motivací, odměnou a pocitem potěšení. Jeho zvýšené hladiny způsobují euforii, zvýšenou pozornost vůči jedné osobě a pocit, že „svět je najednou lepší“⁴.
Motýli v břiše přitom nemají s trávením nic společného. Jde o reakci nervového systému řízeného noradrenalinem a adrenalinem, který přesouvá pozornost a energii pryč od trávicího traktu. Tělo se připravuje na „významnou událost“ – i když jde jen o pohled přes místnost⁴.
Usuzuji, že takzvaná láska na první pohled není klamem, ale zrychlenou verzí biologického hodnocení, které proběhne dříve, než se stihne zapojit racionální myšlení⁴.
V počátečních fázích zamilovanosti dominuje dopaminový systém. Dopamin zvyšuje pocit energie, soustředění a očekávání. Je to tentýž mechanismus, který stojí za učením, motivací či touhou po odměnách⁵.
Proto:
• myslíme na jednu osobu opakovaně
• máme pocit zvýšené vitality
• ignorujeme signály únavy či nedostatku spánku
Zajímavostí je, že během intenzivní zamilovanosti může hladina serotoninu klesat. Serotonin je neurotransmiter spojený s pocitem emoční pohody a stabilní náladou⁶. Jeho změny během romantické lásky byly popsány v časopise Psychological Medicine (1999), kde se ukázalo, že osoby v raném vztahu měly odlišné hodnoty serotoninového systému ve srovnání s běžnou populací¹. Tento mechanismus vysvětluje nutkavé a opakované myšlení na druhou osobu a pocit, že nám jednoduše „nejde z hlavy“.
Jemně ironicky lze říci, že zamilovaný mozek je mozek s dočasně sníženým kritickým myšlením. Evolučně to dává smysl – přílišná racionalita by rozmnožování spíše brzdila než podporovala⁵.
Pokud dopamin a serotonin patří začátkům zamilovanosti, oxytocin patří budování vztahu. Tento hormon se uvolňuje při fyzickém kontaktu, objetí, doteku, ale i při pocitu bezpečí a důvěry⁵. Hraje klíčovou roli v souvislosti s dlouhodobým poutem a udržováním vztahu.
Právě zde se naplno potvrzuje to, co jsme zmínili výše – že vztah je biologie. Udržování blízkosti, spolupráce a vzájemné tolerance není jen otázkou emocí, ale i hormonální regulace.
Konstatuji, že zklamání často nevzniká proto, že by „láska zmizela“, ale proto, že se změnil její biologický základ, což ne vždy dokážeme rozpoznat nebo přijmout⁵.
Ačkoli se u lidí role feromonů stále zkoumá, existují důkazy, že tělesná vůně hraje roli při výběru partnera⁷. Studie naznačují, že lidé mohou podvědomě preferovat vůni osob s odlišným imunitním systémem, což by z evolučního hlediska zvyšovalo šance na zdravé potomstvo⁷.
Zajímavé je, že tento mechanismus funguje mimo vědomé hodnocení – „chemie“ mezi dvěma lidmi tak může vzniknout dříve, než si ji dokážeme racionálně vysvětlit⁷.
Některé valentýnské symboly mají i své chemické pozadí.
Čokoláda obsahuje malé množství fenyletylaminu a teobrominu – látek, které mohou mírně ovlivnit náladu a navodit pocit pohody⁸. Jejich účinek je sice slabý, ale v kombinaci se smyslovým zážitkem může přispět k pozitivnímu vnímání okamžiku.
Alkohol snižuje sociální zábrany a zvyšuje uvolňování dopaminu, jeho účinek je však dvojsečný – krátkodobé uvolnění může rychle vystřídat únava či zhoršené rozhodování⁸.
Z evolučního hlediska je zamilovanost dočasný stav. Mozek není nastaven tak, aby dlouhodobě udržoval vysokou hladinu dopaminu – bylo by to metabolicky neudržitelné⁵.
Postupně proto nastupuje stabilnější neurochemická rovnováha. Zde se ukazuje rozdíl mezi akutní chemickou reakcí a dlouhodobým biologickým procesem.
Vztah vyžaduje adaptaci a regulaci chování. Pokud by láska zůstala jen chemií, byla by krátká. Má-li přetrvat, musí se stát i biologií⁵.
Vědecký pohled na lásku ji neochuzuje o romantiku. Spíše ji zbavuje nerealistických očekávání a ukazuje, jak sofistikovaný systém stojí za pocity, které považujeme za samozřejmé. Zamilovanost je intenzivní, ale přechodná. Pouto je stabilnější, avšak méně dramatické. Obě fáze mají své místo a význam.
Valentýn může být příležitostí podívat se na lásku trochu jinak – informovaněji. Právě pochopení toho, že láska je kombinací biologie, chemie a vědomých rozhodnutí, jí dává ještě větší hodnotu.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
1. Marazziti, D., Akiskal, H. S., Rossi, A., & Cassano, G. B. (1999). Alteration of the platelet serotonin transporter in romantic love. Psychological Medicine, 29(3), 741–745.
2. Fisher, H. E., Aron, A., Mashek, D., Li, H., & Brown, L. L. (2005). The anatomy of love: Neural systems for mate choice. Journal of Neurophysiology, 94(1), 327–337.
3. Aron, A., Fisher, H., Mashek, D. J., Strong, G., Li, H., & Brown, L. L. (2005). Reward, motivation, and emotion systems associated with early-stage romantic love. Neuroscience, 135(1), 217–226.
4. Marazziti, D., & Canale, D. (2006). Hormonal changes when falling in love. Journal of Affective Disorders, 92(2–3), 211–215.
5. Carter, C. S. (1998). Neuroendocrine perspectives on social attachment and love. Hormones and Behavior, 34(3), 264–279.
6. Young, S. N. (2008). The neurobiology of human romantic obsession. Psychopharmacology, 199(3), 347–357.
7. Wedekind, C., Seebeck, T., Bettens, F., & Paepke, A. J. (1995). MHC-dependent mate preferences in humans. Nature, 378, 611–612.
8. Di Castelnuovo, A., Rotondo, S., Iacoviello, L., Donati, M. B., & De Gaetano, G. (2010). Food, mood and neurotransmitters. Nutrition Reviews, 68(7), 409–419.
Vysvětlivky
dopamin – neurotransmiter spojený s motivací, odměnou a pocitem potěšení
serotonin – neurotransmiter spojený s emoční pohodou a stabilní náladou
oxytocin – hormon podporující důvěru, pouto a dlouhodobé vazby
feromony – chemické signály, které mohou ovlivňovat chování druhých jedinců
