Léto je obdobím slunce, vyšších teplot a zvýšené fyzické aktivity. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že právě během horkých dnů se organismus dostává pod výrazně větší tlak. Ztráta tekutin pocením je přirozeným mechanismem ochlazování těla, ale pokud příjem vody nestačí pokrýt její ztráty, vzniká dehydratace. Ta nepředstavuje pouze pocit žízně. Jde o stav, který ovlivňuje fungování prakticky každého orgánu v těle.¹
Lidské tělo tvoří přibližně 50 až 70 % vody v závislosti na věku, pohlaví a tělesném složení. Voda zajišťuje transport živin, odvádění odpadních látek, regulaci tělesné teploty, průběh biochemických reakcí i správnou funkci buněk. Když tělo začne ztrácet více tekutin, než přijímá, objem vody v organismu se postupně snižuje. Na první pohled se může zdát, že jde o zanedbatelnou změnu. Ve skutečnosti však již relativně malý pokles hydratace dokáže ovlivnit fyzický i mentální výkon.²
Vysoká teplota prostředí nutí organismus aktivovat mechanismy ochlazování. Nejdůležitějším z nich je pocení. Odpařování potu z povrchu kůže odvádí teplo a pomáhá udržovat stabilní tělesnou teplotu. Problém nastává tehdy, když nejsou ztráty tekutin průběžně doplňovány. Během horkého dne může člověk pocením ztratit několik litrů vody. Při sportovní aktivitě nebo fyzické práci se toto množství ještě zvyšuje. Spolu s vodou se přitom ztrácejí také elektrolyty, zejména sodík, draslík a chloridy, které jsou nezbytné pro správnou činnost svalů a nervového systému.¹
Jedním z prvních důsledků dehydratace je pokles objemu cirkulující krve. Krev se stává koncentrovanější a srdce musí pracovat intenzivněji, aby zajistilo dostatečné zásobování tkání kyslíkem. Organismus se snaží situaci kompenzovat zrychlením srdeční frekvence a zúžením některých cév. To sice krátkodobě pomáhá udržet krevní tlak, ale zároveň zvyšuje zátěž na kardiovaskulární systém. Právě proto se při dehydrataci často objevuje únava, slabost, závratě nebo pocit na omdlení. Jde o logický důsledek zhoršeného zásobování tkání krví a kyslíkem.
Mnoho lidí spojuje dehydrataci především s fyzickými příznaky. Ve skutečnosti však velmi citlivě reaguje také mozek. Podle metaanalýzy publikované v časopise Medicine & Science in Sports & Exercise vede dehydratace k měřitelnému zhoršení pozornosti, koncentrace a kognitivních funkcí.² Výzkumníci zjistili, že negativní efekt se může objevit již při ztrátě přibližně 1 až 2 % tělesné hmotnosti ve formě vody. Prakticky to znamená, že člověk může být podrážděnější, méně soustředěný a dělat více chyb při práci či řízení. Není proto překvapením, že během horkých dnů bývá pocit mentální únavy výraznější.³
Dehydratace ovlivňuje také schopnost svalů produkovat sílu. Při nižším objemu tekutin se zhoršuje transport kyslíku a živin do svalových buněk. Zároveň roste tělesná teplota a organismus musí vynakládat více energie na ochlazování.
Výsledkem je dřívější nástup únavy a pokles výkonnosti. Systematický přehled publikovaný v časopise Sports Medicine Open ukázal, že dehydratace významně zhoršuje fyzický výkon, přičemž negativní efekt je ještě výraznější v horkém prostředí.⁴ Z tohoto důvodu bývá během letních měsíců dostatečný příjem tekutin jedním z nejjednodušších a zároveň nejúčinnějších nástrojů pro podporu sportovního výkonu.
Pokud dehydratace pokračuje, schopnost organismu odvádět teplo se postupně snižuje. Produkce potu klesá a tělesná teplota začíná stoupat. V této fázi se objevují příznaky jako výrazná únava, bolest hlavy, nevolnost či zrychlený tep. Při dalším zhoršení může dojít k přehřátí organismu a vzniku úpalu, který představuje závažný zdravotní stav vyžadující okamžitou pomoc.⁵
Je proto rozumné vnímat žízeň jako pozdní varovný signál. Pokud člověk čeká na pocit žízně, organismus již zpravidla vstoupil do počáteční fáze dehydratace.
Při diskusích o hydrataci se často mluví výhradně o vodě. Je však třeba konstatovat, že během intenzivního pocení tělo ztrácí také minerální látky. Proto při delší fyzické aktivitě nebo pobytu v extrémním horku nemusí být rozhodující pouze množství přijatých tekutin, ale také jejich složení. To vysvětluje, proč se někteří lidé navzdory dostatečnému pití cítí vyčerpaní nebo mají svalové křeče. Organismus totiž potřebuje obnovit nejen objem tekutin, ale také elektrolytovou rovnováhu.
Dehydratace během léta není pouze otázkou komfortu. Jde o fyziologický proces, který ovlivňuje krevní oběh, činnost mozku, svalový výkon i regulaci tělesné teploty. Již mírný deficit tekutin může zhoršit koncentraci, zvýšit únavu a snížit fyzickou výkonnost.²,⁴
Z pohledu prevence platí jednoduché pravidlo. Hydratace by měla předcházet žízni, nikoli naopak. V horkých dnech je totiž nejefektivnější doplňovat tekutiny průběžně, ještě předtím, než organismus začne vysílat varovné signály.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
Vysvětlivky
Dehydratace – stav, kdy tělo ztrácí více tekutin, než přijímá
Elektrolyty – minerální látky, například sodík a draslík, které podporují správnou funkci svalů a nervů)
Kognitivní funkce – schopnosti související s pozorností, koncentrací, pamětí a myšlením
Úpal – vážné přehřátí organismu způsobené selháváním regulace tělesné teploty
