Je zřejmé, že příjem živin automaticky neznamená, že je organismus dokáže efektivně využít. Biologická dostupnost (angl. bioavailability) je míra, do jaké se živina nebo léčivo vstřebává do krve a stává se biologicky aktivním. Bez pochopení této zásady může být i správná strava či suplementace neúčinná, protože tělo nemusí získat to, co skutečně potřebuje¹.
Biologická dostupnost je ovlivněna několika faktory, které můžeme rozdělit do tří hlavních oblastí:
Ne všechny formy látky jsou stejně účinné. To, vjaké formě je živina přijata, může výrazně ovlivnit její vstřebávání a využití organismem. Některé vitaminy a minerály se vstřebávají jen ve své aktivní formě nebo v chelátových formách. Například methylkobalamin (B12) má vyšší biologickou dostupnost než kyanokobalamin2,3.
Zdravé střevo je základem správného vstřebávání živin. Při onemocněních jako celiakie, Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida může být vstřebávání živin narušeno kvůli zánětům a poškození střevní sliznice⁴. Usuzuji, že právě poškození trávicího systému může být skrytou příčinou nedostatků i při dostatečném příjmu vitaminů, minerálů či antioxidantů. Kromě onemocnění může vstřebávání ovlivnit i časté užívání některých léků nebo stárnutí, které snižuje produkci trávicích enzymů a žaludeční kyseliny.
Některé živiny potřebují pro vstřebávání další složky stravy. Například vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K) se vstřebávají lépe, pokud jsou konzumovány spolu s tukem. Naopak jiné látky mohou blokovat absorpci – například vysoké dávky vápníku snižují vstřebávání železa⁵. Pozornost je třeba věnovat nejen množství přijaté živiny, ale i jejímu kontextu v jídle, protože kombinace mohou biologickou dostupnost výrazně zvýšit nebo snížit.
Biologická dostupnost určuje, zda přijaté látky skutečně dosáhnou krevní oběh a buňky, a tím se stanou využitelnými pro organismus. Konstatuji, že i optimální stravování nebo doplňky výživy mohou být neúčinné, pokud živiny nemají možnost se vstřebávat a působit v organismu. Právě tato schopnost organismu zpracovat a využít přijaté látky je klíčová pro udržení energetické rovnováhy, imunitní funkce, růstu a obnovy tkání, stejně jako pro celkové dlouhověké zdraví. Snižování biologické dostupnosti může vést ke skrytým deficitům, které se neprojevují okamžitě, ale postupně ovlivňují fyzické i psychické procesy. Právě pochopení významu biologické dostupnosti umožňuje efektivnější plánování stravy, doplňků i terapeutických intervencí a zvyšuje pravděpodobnost, že přijaté látky budou mít skutečný biologický efekt.
Pokud chcete, aby přijaté živiny tělo skutečně využilo, je vhodné věnovat pozornost formě, kombinacím a kontextu stravy. Doporučuji zvolit aktivní metabolity nebo chelátové formy minerálů, protože právě tyto formy se vstřebávají efektivněji a zvyšují pravděpodobnost, že se dostanou do buněk. Zároveň je důležité myslet na kombinace potravin, protože některé látky zlepšují vstřebávání jiných, zatímco jiné mohou tento proces blokovat. Stejně je nutné zohlednit stav trávicího systému, protože při onemocněních střev nebo snížené produkci trávicích enzymů se živiny vstřebávají hůře. Proto usuzuji, že dodržování správného dávkování a časování příjmu živin je nezbytné – některé látky se vstřebávají lépe při menších, pravidelných dávkách. Celkově je zřejmé, že plánování příjmu s ohledem na biologickou dostupnost výrazně zvyšuje šanci, že tělo využije všechny přijaté živiny a podpoří tak energetickou rovnováhu, regeneraci buněk a celkové zdraví.
Konstatuji, že správná forma, kombinace a dávkování dokážou zlepšit účinnost doplňků i stravy. V závěru už jen dodat inspirativní příklad přehledu publikovaného v Nutrients (2022), kde bylo zjištěno, že optimalizace biologické dostupnosti může zvýšit vstřebávání vitaminů a minerálů o 20–50 % v závislosti na látce a způsobu podání6. To potvrzuje, že biologická dostupnost není jen teoretický pojem – je klíčem k tomu, aby tělo skutečně využilo přijaté živiny.
Ing. Mária Zajičková, PhD.
organická chemička, popularizátorka vědy
